Je tomu už 12 let, co P. Jackson natočil první film z bájné Středozemě. Po více než deseti letech se celá kapitola uzavírá. Třetí díl Hobita zamířil do našich kin a už se s postavami v kinech neuvidíme. Jenom kdyby bylo velké výročí Tolkiena a kina promítala maratony šesti filmů.

Pán Prstenů a Hobit jsou podobné filmy jako série Star Wars. Natočili se první 4. až 6. díly a jejich prequely se natočili v dlouhým, skoro desetiletým, odstupem. Kdyby režisér a zároveň i scénárista Peter Jackson nenatočil trilogii Pána Prstenů, tak by jeho filmy o Hobitovi byly přijímány lépe. Bohužel se první natočil Pán Prstenů a tak se těžko srovnává zpracování knihy o třech tlustých dílech a Hobit, který byl a stále je dětskou knihou (je pohádkovější).

Hobit má proto syndrom mladšího bratříčka, který se svým starším sourozencem sdílí společné geny. Bohužel všichni bratry srovnávají a porovnávají a těžko je tomu mladšímu, když mu bratra vychvalují.

Pokusím se, oproti dalším recenzentům, mladšího bratra nesrovnávat a hodnotit, jako kdyby Pán Prstenů neexistoval. Hobit je samostatné knižní dílo, které bylo rozděleno do tří filmů. V celé Středozemi je to příběh malého Hobita, který naproti svému přesvědčení, že je nejlepší být doma v teple, vyrazí do světa se společenstvím trpaslíků a čaroděje za poznáním jiných světů a nových civilizací.

Cestou potká různé lidi a různé příšery. Při své cestě se zaslouží o záchranu nejednoho života a najde nedůležitější věc a otázku života, vesmíru a vůbec. Není to číslo 42, je to prsten moci, který by měl patřit úplně jiným lidem.

Při postupném cestování, jehož jsme byli svědkem první dva filmy, pokračujeme příběhem u Jezerního města, kam směřuje drak, který hodlá město zničit. Jeho přátelé trpaslíci se dostanou ke svému cíli cesty a začne probíhat boj o trpasličí mamon, klenot Arcikam.

Bohužel ne vše jde podle plánu, Sauronova vojska se přibližují a musí se taky dořešit několik vedlejších linií. Nejen příběh zamilované Elfky s nejvíce sexy trpaslíkem, ale celý příběh se má dovršit ke zdárnému konci, kdy všichni dobří (až na výjimky) přežijí, někdo se obětuje a posledními záběry se Bilbo Pytlík vrací do svého rodného Kraje.

Peter Jackson skloubil velice dobře veškeré prvky v knize. Něco si upravil podle sebe, doplnil části z ostatních knih, aby se mohlo pokračovat ve sledování v Pánovi Prstenu. Umí nejen doplnit jednoduché knižní části o odbočky z ostatních příběhů, ale umí i bojové scény, při kterých tuhne krev žilách, ale všechny postavy zdárně přežijí.  Pokud jde o hrdinskou smrt, tak té je věnován patřičný dramatický oblouk, který naznačí, že tu postavu mají všichni rádi.

Nesmíme zapomenout Legolase, který patří pouze do filmového zpracování knihy. Orlando Bloom zestárl o deset let a je to bohužel na něm znát. Jak v Pánovi Prstenů, všechny tři díly, tak i v Hobitovi, jenom ve dvou posledních, má své charakteristické „Legolasiny“, na které jsem se těšil. Jenom na Legolasovi bylo vidět, že je o 10 let starší. Ostatní herci, kteří zůstali z původního hereckého osazení Pána Prstenů už jsou v tom věku, kdy na nich není vidět, jestli jsou o 70 let mladší nebo o 10 let starší. Jmenovitě Ian McKellen, Christopher Lee a samozřejmě Hugo Weaving a Cate Blanchett.

Howard Shore  také znovu skládal hudbu k filmu a tak veškerá hudba do filmu zapadá jako zadek do záchodu. Jediné, co bych tak filmu vytkl za drobnost, je poslední rozlučková píseň v podání Billyho Boyda. Ne že by nebyla hezká a citlivá a rozlučková. Ale bohužel je vzdálená tomu, co ukončilo trilogii Pán Prstenů. Into The West od Annie Lennox je hudba na kterou se nezapomíná a byla tou správnou na trilogii Pána Prstenů a Hexalogii ze Středozemě. Ne že by Billy Boyd neuměl zpívat, ale i píseň z druhého dílu byla lepší. I když vlastně ani nemusela být lepší, protože I See Fire od Eda Sheerana byla správně umístěna ihned po monologu draka Šmaka o tom, že přináší smrt do Jezerního města.

Když tak svoji pouť o posledním natočeném místě zakončím, tak je velká škoda pro Hobita, že před ním už existuje Pán Prstenů, který má více příběhu, více bitev a hlavně v Pánovi Prstenů příběh prstenu moci pokračuje až do jeho konce.

Jako samostatná trilogie Hobita je 3. díl tím nejlepším zakončením. Bohužel je zřejmé, že veškeré ceny si odnesla už trilogie Pána Prstenů a tak jsou všichni na Hobita zlí a vytýkají mu to, že není lepší než jeho starší bratříček. Já to beru jako samostatnou trilogii a film je nejlepší z Hobita. Velice rád si doplním svoji sbírku koncem příštího roku o další rozšířenou verzi. A když se budu nudit nebo budu nemocný, tak si dám celodenní (dvoudenní) maraton filmů ze Středozemě.

Komentáře

kom.